Katolická církev žehnala zbraním SS
Katolická církev žehnala zbraním SS
Je tomu právě sedmdesát let, kdy v chrámu Cyrila a Metoděje
v Resslově ulici na Novém Městě Pražském, utichla po sedmi
hodinách boje střelba a v chrámu ležela mrtvá těla sedmi
hrdinských parašutistů.
Jan Kubiš, Jozef Gabčík, Jaroslav Švarc, Josef Valčík, Josef
Bublík, Jan Hrubý a Adolf Opálka měli být, snahou
pravoslavných duchovních, z chrámu převezeni 18. června
1942, avšak úkryt již byl prozrazen a k chrámu se stáhlo přes
osm set německých vojáků, kterým pomáhali i pražští hasiči.
Úkryt v pravoslavném kostele parašutistům nabídl
pravoslavný věřící Jan Sonnevend se souhlasem kaplana
Vladimíra Petřka. Ten okamžitě uvědomil děkana Václava
Čikla a kostelníka Václava Ornesta.
Svatý Gorazd, vlastním jménem Matěj Pavlík, narozen 26.
května 1879 v Hrubé Vrbce, se o úkrytu parašutistů dozvěděl
až v den vyhlazení Lidic 11. června. Již den poté, tedy 12
června 1942, se biskup Gorazd rozhodl vydat se Němcům, aby
zabránil popravám nevinných českých obětí nacistického
řádění. Ve čtvrtek 25. června 1942 byl v pět hodin ráno
v Horních Počernicích zatčen.
Po rychlém soudu byl biskup Gorazd zastřelen 4. září 1942 ve
tři čtvrtě na dvě odpoledne na Kobyliské střelnici. Spolu s ním
pod kulkami popravčí čety zemřel Jan Sonnevend a Václav
Čikl. O den později byl zastřelen i Vladimír Petřka.
Biskup Gorazd již od podpisu Mnichovské dohody, a to 28.
října 1938, jako reakci na zradu československého národa,
zaslal protestní prohlášení všem nejvýznamnějším
představitelům východní církve, ve kterém obhajuje právo
Československa na existenci.
Po okupaci 15.3.1939 vyzývá biskup Gorazd pravoslavné
věřící k ještě větší semknutosti a pospolitosti.
Po jeho popravě následovaly další sankce proti odbojné a
nepokořitelné církvi. Dne 27. září 1942 byla
Českopravoslavná obec v Protektorátu rozpuštěna, veškerý
majetek zkonfiskován, chrámy byly zapečetěny a bohoslužby
zakázány. Všichni duchovní této církve byli deportování do
Německa na nucené práce a dvanáct představitelů Pravoslavné
církevní obce v Praze 2 bylo popraveno.
Takto se za okupace, tedy v dobách, kdy českému národu
hrozila faktická likvidace, zachovala pravoslavná církev.
A jak se chovala církev katolická? Katoličtí kněží žehnali
zbraním SS, ale nejen jim, žehnali všem zbraním nacistických
armád, žehnali i střelám V1 a V2 a Tygrům. Vatikán v době
obsazování Evropy německými hordami odmítl pomoci
v útěku i svým věrným věřícím a nechal je napospas osudu
v koncentrácích a v plynových komorách.
Po válce, kdy začala fungovat esesácká organizace ODESSA,
která pomáhala utéci mnoha válečným zločincům, především
do Jižní Ameriky, konkrétně do Argentiny, velkým a
významným pomocníkem této esesácké tajné organizace byli i
nejvyšší představitelé Vatikánu, tudíž katolické církve.
A právě této církvi, tolik zprofanované i z dávné minulosti,
vzpomeňme jenom na počet autodafé, po jejichž obětech
získávala katolická církev také majetky, máme nyní vracet
tolik, že by se stala po ČEZu druhou nejbohatší organizací ve
státě? Za co? Za napomáhání nacistům? Za nechání svých
věrných oveček napospas hitlerovcům? A navíc, Marek
Benda, přesně v rétorice jezuitů, ve své bezbřehé nadutosti
prohlásil, že si přeje, aby církev měla ještě větší majetek, nežli
v době před reformou Josefa II.
Vážil jsem si, a to neskutečně, kardinála Tomáška. Ten, po
vrácení 160 kostelů katolické církvi hned počátkem
devadesátých let, prohlásil, že tímto aktem končí veškeré
majetkové nároky katolické církve. V hrobě se musí tento
skvostný a čistý člověk obracet, když by se mohl dozvědět, že
současný kardinál Duka hrozí státu soudem, pokud mu tak
ohromný majetek nebude vrácen.
A jak získávala katolická církev majetky? Jeden malinkatý,
zato názorný příklad. Moje babička, narozená v roce 1898,
byla katolička. Jako živnostnice přispívala pravidelně do
kostelní pokladničky. A pak přišla krize a babička byla
svědkem, jak katolický farář řval jak nepříčetný na vdovu se
třemi dětmi, že mu nepřispívá. Nic nedbal na její pláč, že nic
nemá a s dětmi hladoví. Zašel k ní do pastoušky a sebral jí
jediný majetek, který měla, dvě slípky, jejímiž vajíčky
udržovala hladovějící děti při životě. Moje babička se tehdy
s katolickou církví nadobro rozešla. A jak to s tou vdovou
dopadlo? Onen nelidský katolický farář jí připravil i o tu
pastoušku. Přinutil paní, silně věřící, pod pohrůžkou ohně
pekelného, že mu pastoušku, tedy malou chaloupku, kterou
měla ještě z lepších dob, nechala přepsat. Stala se majetkem
katolického kostela.
Tak takto získávala katolická církev majetky? Nátlakem,
vyhrožováním, útiskem? Snaha o vydání ohromného majetku
církvi není ničím jiným nežli ohromnou zlodějnou,
prolamující dekrety prezidenta Beneše. Zlodějnou, kterou
chtějí vlastizrádci v TOP 09 a ODS a především ministr
Kalousek, okrást národ, tudíž stát, o to poslední, co ještě má.
Všichni poslanci, kteří pro ukradení majetku státu a nacpání
ho do nenasytného chřtánu církve zvednou ruku, by měli být
postaveni před soud pro vlastizradu.
Nenechme si touhle zlodějskou bandou rozkrást i ten zbytek,
který nám ještě, po třiadvaceti letech tunelování a rozkrádání,
zbyl.
Křičme, protestujme, demonstrujme, jenom se, proboha,
nechovejme jako tupé stádo ovcí. Za chvíli by nám Kalousek a
spol. mohl ukrást i naše domky a byty. Zpupný, arogantní a
bezskrupulózní je na to dost.